A tak skončily další Vánoce… víme vůbec, co jsme slavili?

Máme za sebou další Vánoce, svátky pohody, klidu a míru. Zároveň je to ideální čas pro zamyšlení se nad tímto velmi zajímavým svátkem z trošku jiného úhlu pohledu. Víme totiž vůbec, co slavíme? A víme vůbec, proč slavíme? A víme vůbec, jak to slavíme a jaké dopady naše oslavy mohou mít v širším měřítku?

Historický pohled

Podle vědců je tady člověk (jeho předchůdce) asi tři milióny let. Homo Sapiens Sapiens, tedy člověk rozumný (nebo spíše nerozumný) cca 150000 let, i když se odhady různí. 25. prosince slavili Římané znovuzrození boha Slunce, což zjistili vědci z nálezů z 3. století n. l. Křesťané chtěli deklarovat zrození pravého „boha“ a aby získali pohany pro svou víru, ustavili v roce 354 n. l. Vánoce jako křesťanskou oslavu narození Ježíše. Přestože nebyl znám datum narození Ježíše, z politických důvodů jej křesťané ustanovili na den, kdy pohané slavili boha Slunce. O to jednodušší to pak měli se získáváním pohanů pro křesťanskou víru. Dalším paradoxem je, že zcela identický příběh, jako je ten Ježíšův, můžeme najít v hindských Védách v příběhu o Krišnovi, který je datován minimálně do období 1400 let př. Kr. A téměř stejný příběh můžeme nalézt v egyptském mýtu o Hórovi, který je rovněž prakticky do podrobností identický s příběhem Ježíše, ale který křesťanskou verzi předchází o tisíce let. Takže jinak řečeno, slavíme narození někoho, kdo s největší pravděpodobností vůbec nežil.

Spotřební pohled

Kvůli výzdobě na pár dní padne příliš mnoho živých smrčků, borovic, jedlí. Ale proč? Proč raději nejdeme s rodinou do lesa vnímat skutečnou vůni živých stromů? Přitom první vánoční stromek byl v Čechách v roce 1812 ve vile ředitele Stavovského divadla a až od 60. let 19. století se dostal jako zvyk do českých domácností. Jak jinak než z komerčních důvodů… Takže dárky pod stromkem znají lidé cca 150 let.

Ale nejde jen o stromečky.

V roce 2004 se v Austrálii realizoval jeden velmi zajímavý výzkum. Při tamějších oslavách vánoc se spotřebovalo množství alkoholu, na jehož výrobu padlo 42 miliard litrů vody, což by naplnilo 42 tisíc olympijských bazénů. Na výrobu oblečení během těchto vánoc padlo dalších 38 miliard litrů vody, navíc přibylo 720 tisíc tun emisí plynoucích do naší atmosféry. Byly prodány knihy a časopisy za 612 milionů dolarů, na jejichž výrobu se spotřebovalo 40 tisíc hektarů zalesněné země a vyprodukovalo se dalších 430 tisíc tun skleníkových plynů. Vyprodukovalo se více jak 750 milionů lahví, obalů, plastů, které z 75% skončí na skládkách. A to byla pouze Austrálie. Nejde rozebírat všechny druhy dárků a zbytečností, které končí pod vánočními stromky. Za všechny dám příklad kosmetiky – chemický průmysl.

Kolik nesmyslné a zbytečné práce, zabetonovaných továrních ploch, vypuštěných jedovatých látek do přírody a kolik vody se denně spotřebuje na výrobu všech líčidel, mýdel, šampónů, pleťových mlék, laků, tužidel a pleťových masek? Možná si ani neuvědomujeme, že veškeré tyto kosmetické výrobky jsou v přeneseném smyslu i silně návykové. Kdo si jednou obarví vlasy, barví si je většinou celý život. Kdo se jednou začne malovat, maluje se celý život. Kdo se jednou začne krémovat, krémuje se zase celý život. Takže není i toto forma jisté závislosti?

Pohled lží a skutečností

Vánoce jsou mimo jiné i obdobím lží i přetvářek, ve kterém se dětem po celém světě lže úplně nejvíce. Dětem se lže, že dárky nosí Ježíšek. Také se jim lže, že když nebudou jíst maso, uvidí zlaté prase. Lže se, že se podle pantofle pozná, jestli člověk odejde z domu atd. Těch drobných lží je tolik, že je ani nejde vyjmenovat.

Kdybychom zůstali jen u Ježíška, dalo by se to možná pochopit, jenže když se prolítneme po světě, zjistíme, že dárky kromě Ježíška nosí také Sinterklass (HOL), skřítek Julenissen (NOR), dědeček Jultombe v podobě Kozla (SWE), Father Christmas (GB), Babbo Natale (ITA), Pere Noël (Francie), Santa Claus (USA, FIN), starý muž Tun Čche Lao-žen (CHIN), bůžek Hoteišó (JAP), muž Weihnachtsmann (GER, AUT), Děda Mráz (UKR, RUS), starý muž Koleda (BUL)…

Je to navíc svátek, kdy se člověk musí nejvíce přetvařovat. Vždyť kolikrát i malé dítě dostane dárek, nad kterým se dle očekávání dospělých musí rozplývat, přestože z něj vůbec nemá radost. Kolikrát se musejí muži okatě radovat z nových košil, ponožek, pantoflí, kravat či svetrů, přestože je jim to úplně jedno. Kolikrát se musejí ženy radovat z oblečení, které jim nesedne anebo se jim vůbec nelíbí…

A tak Vánoce skončily, pro někoho pohodové, pro někoho méně. A tak můžeme v klidu a pohodě roku 2018 přemýšlet nad tím, jestli to příští rok nezkusit trošku jinak.

Tento článek je napsán jen jako inspirace a zamyšlení nad tím, co jsme právě prožili.

Pokud máte své děti a nechcete ztrácet jejich důvěru, připravil jsem pro vás WEBINÁŘ ZDARMA O PĚTI HLAVNÍCH DŮVODECH, čím rodiče ztrácí důvěru svých dětí a co s tím dělat… Jestli máte zájem se ve svém vztahu k dětem posunout dále, klikněte ZDE – www.dovychovat.cz/duvera.

Milan Studnička
http://dovychovat.cz/o-nas/milan-studnicka/
Komentáře