Co všechno může způsobit bolest zad – kariéra, kancelář a přetížení? Konkrétní případ z ordinace

Pohybový systém – zrcadlo naší mysli

Povím vám příběh ze své ordinace a zároveň vám tak přiblížím svoji práci. Na příběhu mé klientky se dozvíte, jak se na našem pohybovém systému projevuje vše, co prožíváme, a z jakých poznatků vycházím při stanovování diagnózy.

Přišla za mnou milá, kultivovaná dáma, říkejme jí třeba Anička. Dostala na mě doporučení, a tak mi poslala e-mail s prosbou o konzultaci a vyšetření.

Už když jsem otevíral dveře ordinace, všiml jsem si jejího trošku posmutnělého pohledu. Vnímal jsem také, jak jde – záda měla lehce nahrbená, na jednu nohu trochu napadala, ale toho by si nezúčastněný člověk asi ani nevšiml. Šlo spíš o jakýsi lehký nesoulad v pohybu, který tak často vypovídá o únavě a starostech příchozího, pomyslel jsem si, a tato domněnka se mi později potvrdila.

Bolest jako signál přetížení

Anička mi popisovala, jak ji bolí v pravém boku a napravo v zádech, v bederní oblasti. Začalo to prý nenápadně před několika lety jako lehká bolest, která přicházela při únavě po náročném období, při vypětí v práci a tehdy, když si šla, byť jen lehce, zasportovat. Bolest většinou po pár dnech zase odezněla a Anička se s ní naučila žít. Sice jí sem tam trochu pokazila den, ale vždy se s ní „poprala“, někdy i za přispění léků, a tak žila, pracovala, trávila volný čas s rodinou a vše „jak se patří“ stíhala.

Jenže v posledních pár měsících se bolest zintenzivnila a začala jí natolik „otravovat“ život, že by konečně chtěla odhalit příčinu a rázně s ní skoncovat… Proto ostatně přišla za mnou…

Anička na mě od prvního okamžiku působila mile a sympaticky. Zároveň mi bylo jasné, že mám před sebou velmi aktivní a schopnou ženu, která je na sebe náročná a rozhodně nemarní čas zbytečnostmi. Vyprávěla mi, že má dvě děti a den rozplánovaný na minuty. Při péči o domácnost využívá pomocnici, ale o vše ostatní se stará sama. Šetří čas, kde se dá, a je vděčná za pochopení svého zaměstnavatele, bez jehož vstřícnosti by bylo všechno ještě obtížnější. Svoji práci má moc ráda, jen těch úkolů je někdy opravdu moc. Proto prý dohání povinnosti po nocích, takže jí ani na spánek nezbývá moc času.

Stres vypojí svaly

Anička se mi svěřila, že si občas uvědomuje, že není úplně spokojená, že by chtěla být klidnější, šťastnější, a třeba i laskavější k dětem. Tyto pocity ale většinou přehluší pracovní povinnosti. Ani její osobní vztahy s mužem a dětmi nejsou prý takové, jak by si přála. Proto se prý o to víc snaží organizovat víkendy, výlety, pobyty na horách, aby rodina trávila volné chvíle společně. Jenže tak je sama stále v jednom kole a za celý týden si nikdy neodpočine.

Naslouchal jsem Aniččinu vyprávění a opět si uvědomoval nesmyslný paradox dnešní „moderní“ doby, kdy ženy musí „obstát“ na mnoha postech: musí stihnout péči o rodinu a domácnost, vychovávat děti, a přitom se musí naplno věnovat práci a případně si „ukradnout“ trochu času na sport a své koníčky.

V tu chvíli jsem si byl zároveň jistý, že fyzický stav mé klientky je zásadně ovlivněný tím, jak moc své tělo zatěžuje. Pravda, sportuje, jak to stihne. Jenže – jak jsem své klientce záhy vysvětlil – svaly v našem těle se zapojují a vypojují převážně bez našeho svolení. Reagují na pracovní tlak, spěch, únavu a nedostatek času – právě v těchto situacích se vypojuje vždy stejná skupina svalů v těle. Vypojí se například sval, který stabilizuje kolenní kloub, nebo dechové a stabilizační svaly pro páteř, takže se člověk začne více hrbit nebo páteř ztuhne na zcela konkrétních místech. Mění se svalová koordinace a zdaleka neplatí, že se tyto svaly zapojí při sportu. Proto je třeba zachovat při ovládání svalů jistý postup, soustředit se, nepospíchat a nepoužívat tolik síly. Ideálním začátkem pro každého, kdo se rozhodl pro sebe něco dělat je cvičení pro stabilitu trupu vestoje. Více se důvodům rozladění těla a mysli věnujeme v našem webináři.

Složitá mozaika příznaků

Vždy, když se starám o klienta, vnímám ho celkově jako osobnost. Sleduji, když přichází, jak našlapuje, jaké má zakřivení páteře, jak dýchá. Zároveň se mu dívám do očí, do tváře, protože právě z pohledu a celkového výrazu obličeje lze vyčíst, jak se dotyčný cítí, jak žije.

Také u Aničky jsem vnímal nejen to, co mi říká, ale také – jak mi to říká, jaká používá slova, jaký má při tom výraz ve tváři.

Zároveň jsem z její chůze vypozoroval, že svaly kolem kyčlí nefungují správně. Že přetěžuje kyčelní kloub, a tím i spodní bederní páteř.

Položila se na lehátko, abych si vyšetřil lokalizaci blokád. Objevovaly se ve střední bederní páteři. S tímto místem jsou funkčně spojené další oblasti páteře kolem lopatek. Tam byla rovněž blokáda. Je to místo, které například dlouhým sezením v kanceláři nebo v autě neustále přetěžujeme. Proto má sklon ke ztuhlosti, a právě odtud může pramenit většina bolestí zad.

Také funkce svalů kolem kyčlí byla u mé klientky nedostatečná. Z jejího těla jsem vnímal vyčerpání, ale měl jsem dojem, že to je vyčerpání primárně citové, ne fyzické. Struktura kůže, jako další kámen do mé mozaiky, i její povrch byly celkem v pořádku.

Tuhle mozaiku si skládám vždy při vyšetření z toho, co vidím, slyším nebo nahmatám. Je to pro mě diagnostický nástroj, který má dle mého názoru větší hodnotu než rentgen. Ten potřebuji jen v závažnějších případech. Ale dotyk spolu s celkovým dojmem z klienta mi dávají možnost léčit každého příchozího cíleně a přesně.

Nutná mobilizace

Postupně jsem si tedy připravil klientčinu páteř na mobilizaci obratlů. Utlumil jsem některé svaly, které držely páteř v nevýhodném postavení. Povolil jsem blokády žeber. Spravil jsem hybnost a postavení kůstek na noze a ověřil jsem si, že kyčelní klouby jsou co do rozsahu i chrupavky v pořádku. Díky tomu nebyla nutná ortopedická konzultace ani rentgenový snímek kyčle.

Narovnal jsem páteř mezi lopatkami a vysvětlil své klientce, jak ji má procvičovat, aby znovu neztuhla. Vysvětlil jsem jí postup cvičení i jaké zásady je třeba dodržovat, aby se páteř povedla rozhýbat.

Cviky byly nejprve pro Aničku, řekl bych, neuchopitelné. Ale postupem času se její dovednost pro vnímání a zapojení určitých míst na těle zlepšila. Těšilo mě vidět její radost z pochopení souvislostí a zlepšení stavu. Pak jsme se zaměřili na svaly, které stabilizují kyčelní kloub. Vysvětlil jsem jí cviky, které by měla provádět doma.

Během návštěvy v mé ordinaci jsme si povídali i o dalších tématech, například o rodinných vztazích a výchově dětí, a já jsem si s povděkem uvědomoval, jak se její původně ustaraný výraz obličeje uvolnil, a jak si postupně celé tělo a svaly dopřávají relaxaci. Moje klientka byla konečně zase sama sebou. Domluvili jsme se na další návštěvě a rozloučili se.

Odbornost a cit

V pohybovém systému se odráží vše, co zažíváme. Funguje jako zrcadlo stavu centrálního nervového systému. Proto napětí svalů, způsob dýchání a jiné tělesné znaky dokážou prozradit mnoho důležitého pro terapii i diagnostiku.

Vždy, když vidím, jak z mé ordinace odchází takto „proměněný“ a spokojený klient, jako byla paní Anička, uvědomuji si, jaký je v celostním přístupu rozdíl oproti pracovištím, kde se na pacienta pohlíží pouze jako na dalšího z řady a kde se mu dostane pouze tzv. kuchařkové léčby – tedy s přednastaveným postupem, bez ohledu na to, co se odehrává v jeho těle i mysli. V tom vidím největší rozdíl mezi konvenční (tradiční západní) medicínou a východním přístupem.

Považuji za podstatné, aby se způsob léčby vždy opíral o odborné znalosti, a čím detailnější a celostnější budou, tím lépe. Ovšem důležitá je i vnímavost a cit terapeuta. Lidský přístup mu navíc umožní být klientovi, a tím pádem procesu uzdravení, mnohem blíž. Na každého člověka je pak třeba pohlížet jako na sborník životních zkušeností, zážitků, ran i radostí. Domnívám se totiž, že až tento celistvý přístup dělá z těch, kteří pečují o lidi neinvazivně, skutečné odborníky.

Je třeba pozdvihnout péči o lidi na úroveň, která spojuje západní a celostní medicínu s pochopením mysli – celého příběhu člověka.

Vím, jak jsou moji klienti zavaleni prací, povinnostmi a dalšími faktory, které charakterizují dnešní dobu. Naučili jsme se plnit úkoly, vše dělat tak, jak se od nás očekává. Ale vše má svou míru. Ženy někdy pod tíhou povinností zapomínají na to, že jsou hlavně maminkami, které dokážou obejmout a vyslechnout své děti. A muži kvůli pracovním úkolům nestíhají být tatínky, vzory pro děti a pro společnost, ochránci pečujícími o své ženy.

Měl jsem tu možnost nabýt znalostí a zkušeností, které „opravují“ tělo. Tělo, které jasně hovoří, když ke mně lidé přicházejí s různými bolestmi. Tělo i mysl, jež jsou determinovány charakterem naší doby.

Ženy jsou k těmto nuancím citlivější. Jak by také ne, když jejich tělo i mysl jsou stavěné a uzpůsobené pro tak delikátní věc, jako je růst nového potomka nebo péče a láska o něj. Proto mohou ženy vnímat víc než muži tlak dnešní doby.

Máme v hlavě různé obranné mechanismy (agresi, únik od problému, nepřiznání si svých nálad a chování, apod.), které nám narušují vztah a přístup k sobě samým a našemu okolí a které se v těle projevují na páteři, na funkci svalů, imunitních i hormonálních pochodech.

Spousta nemocí má svůj základ v nehmotné, neuchopitelné psychice. Ale naše mysl a tělo jsou nastaveny, aby fungovaly podle jasných principů. Pokud chcete slyšet ty nejdůležitější, udělejte si čas na náš webinář, kde se jim věnujeme.

Z těchto důvodů je dle mého názoru třeba pozdvihnout péči o lidi na úroveň, která spojuje západní medicínu s pochopením mysli. Cílem je být lidský odborník, který směřuje svého klienta k principům, jež vždy fungují a nastavují v těle i mysli hojivé procesy. Ten, kdo to umí, je nejenom úspěšný, ale má ze své práce několikanásobně lepší pocit. A věřte mi, léčit je možné mnoho bolestí, pocitů i diagnóz. A určitě nepotřebujeme ke všemu léky. Pak si každý lehce najde svoji cestu dál.

 

 

Komentáře