„Táta/Máma tě asi nemá tak rád/a…“ aneb Jak (ne)ubližovat dětem neviditelnou manipulací

Snad každý duševně zdravý rodič má rád své dítě. Každý po svém, každý to projevuje jinak, ale cit k dítěti je přirozenou součástí naší evoluce. A stejně tak – dítě miluje své rodiče, protože jsou pro něj oázou bezpečí, lásky, rozvoje…

Jenže… mnozí rodiče bojují o lásku svého dítěte s druhým rodičem, aniž by si to častokrát uvědomovali. Místo aby byli šťastní, že má dítě rádo i druhého rodiče, mají tendence žárlit nebo si dítě kupovat. A co je ještě horší, mnohdy k tomu používají skrytou či viditelnou manipulaci v podobě KRITIKY A PONIŽOVÁNÍ druhého rodiče.

Setkal jsem se s tímto fenoménem už tolikrát, že bych to ani nespočítal. Jeden rodič má tendenci pomlouvat druhého rodiče. A to většinou ten, kdo během rozvodu prochází větší emocí, zlobou, zoufalstvím. Všechna slova, která o druhém rodiči říkáme, děti vnímají velmi osobně. A pokud se ve slovech skrývá kritika nebo pohrdání, dítě si je začne vztahovat i na sebe.

Děti tak mohou začít bojovat právě s tím rodičem, který pomlouvá. Takže svým způsobem ten, který se více zlobí a ubližuje tím i dítěti, se nakonec sám cítí velmi opuštěně, protože s ním dítě nechce trávit tolik času jako s tím druhým.

Jak děti vnímají, když rodiče očerňují toho druhého?

Mají pocit, že musí být loajální jen k jednomu rodiči. Dítě chce mít dobrý vztah s oběma rodiči. Když ale slyší negativní věci o jednom z nich, začne vnímat tlak, aby se přiklonilo k tomu druhému. To v něm vyvolává vnitřní konflikt, který může skončit širokou paletou nezdravých projevů. Můžou se objevovat úzkostné stavy, neurotické projevy, tendence k sebepoškozování, závislostní chování apod.

Cítí se provinile, když si chce užít čas s druhým rodičem. Představte si, že dítě jde na víkend k tátovi a vrátí se nadšené, protože si užili krásný den v ZOO. Pokud máma reaguje na jeho nadšení kysele („No jo, to sis to užil, ale jinak se o tebe vůbec nezajímá…“), dítě přestává své zážitky sdílet, aby se necítilo provinile. Může mít tak tendenci více lhát, mlžit, uzavírat se do sebe.

Začne věřit negativním zprávám o druhém rodiči. A to může vést k postupnému odcizení a narušení vztahu. Mnoho dětí v dospělosti zjišťuje, že obraz rodiče, který si v dětství vytvořily, byl zkreslený tím, co jim říkal ten druhý.

Zažil jsem jednu klientku, která jako malá holčička prošla bouřlivým rozvodem rodičů. Otce pak neviděla, protože ji matka celou dobu říkala, že o ni otec nejeví zájem. Když jej pak ve 35 letech kontaktovala, otec ji ukázal deník, který si vedl. Ukázal ji rozvodové spisy, kde se domáhal péče o dcerku a zároveň ji vyvrátil i obrovské množství lží, které o něm matka vyprávěla. Nedá se popsat ta zloba, kterou pak klientka cítila ke své matce, protože ji okradla o 30 let života se svým tátou.

Jak se obdobným situacím vyhnout?

Zachovejte neutrální postoj. I když máte na druhého rodiče svůj názor, dítě ho nemusí slyšet. Místo: „Tvůj táta se o tebe nezajímá,“ zkuste: „Tvůj táta tě má rád. Každý rodič projevuje lásku jinak.“

Nenechte své emoce ovlivnit vztah dítěte s druhým rodičem. Pokud máte vztek, vyventilujte ho jinak – s přáteli, s terapeutem, nebo si ho prostě napište na papír a odpusťte. Dítě není váš terapeut.

Podporujte dítě ve vztahu s druhým rodičem. Pokud dítě cítí, že má vaši podporu, nebude mít pocit, že se musí jednoho z vás vzdát, aby potěšilo druhého.

Dítě by nemělo být součástí rodičovských her. Není ani rozvodový právník, ani rozhodčí. Má právo milovat oba rodiče bez podmínek a bez viny.

Pokud se chcete naučit, jak po rozvodu zvládnout situaci s respektem k dětem a bez manipulace, podívejte se na náš kurz „Rodičem před a po rozvodu“ nyní navíc s 25% slevou (po zadání slevového kódu: JARO25). Pomůže vám projít touto situací vědomě a s co nejmenšími dopady na vaše dítě.

Milan