Jak vychovat kluky

Před pár týdny jsem navštívil rodinu, ve které starší bráška (4 roky) bil mladšího brášku (necelé 2 roky). Rodiče vůbec nevěděli, jak situace doma řešit. Měli strach, že je jejich starší syn nemístně agresivní, nechce mladšího brášku přijmout, a ptali se mě, jak vychovat kluky.

Maminka byla často na kluky sama

Bohužel tatínek pracoval do pozdního odpoledne den co den a maminka vychovávala chlapce prakticky sama. Během dne mnohokrát zvyšovala hlas na staršího. Musela kojit mladšího a on chtěl pozornost, musela uspávat a on chtěl pozornost…

Nejprve jsem mamince vysvětlil příměr, který v těchto situacích rád používám. Představte si, že si manžel domů přivede mladou krásnou ženu. A sdělí vám: „Odteď tu s námi bydlí a měj ji ráda.“ A v průběhu dní byste pozorovala, jak se s ní objímá, jak se na ni směje, jak o ni pečuje, jak s ní usíná… Jakpak by vám bylo? Měla byste ji ráda?

Maminka můj příklad rychle pochopila. Sama si uvědomila, kolikrát za den svého staršího syna nějakým způsobem odmítne na úkor mladšího. Uvědomila si, jak hodný byl starší syn, když měl její plnou pozornost a jak obrovsky příchod mladšího syna ovlivnil fungování celé rodiny.

Jak vychovávat kluky?

Během psychoterapie mi řada maminek říká, jak je trápí, že je jejich synové nechtějí poslouchat. Zároveň jsou nešťastné z toho, že je mnohdy nevnímají ani jejich muži. Není to zvláštní? Jak je možné, že muži, kteří milují svoje ženy a chtějí s nimi být, je přesto nevnímají? Zajímá vás, proč chlapci od tří let věku odmítají poslechnout své maminky?

Na úvod bych chtěl podotknout, že neznám rodiče, kteří by chtěli jakkoliv ublížit svým dětem. Přesto neznám rodiče, kteří by svým dětem někdy nevědomky neublížili. Samozřejmě včetně mě. Žijeme totiž v době, která nám neumožňuje, věnovat se dětem tak, jak bychom si přáli a jak by si děti zasloužily. Každopádně zpět k našemu tématu…

„Pospěš si! Nelez tam! Nebij ho!“

Malí chlapci jsou ve své podstatě malí zvířecí samečkové, kteří vnímají, že si své místo na světě musejí vybojovat. Řídí je evoluční principy, které jim první roky života „říkají“, jak se mají chovat. V raném období svého života tak vnímají především mužský svět. Ten staví na vzájemné rivalitě, za každou cenu se snaží uhájit sami sebe apod. A jejich maminky jsou často nešťastné, protože je kluci mnohdy odmítají poslechnout. Zatímco tatínky, dědečky, strejdy… (pokud jsou ještě alespoň trochu muži) chlapci uznávají a tím pádem je poslechnou. Ženy pro ně nejsou přirozenou autoritou, a proto si často chtějí prosadit svou. Obecně platí pravidlo, čím více žena tlačí, tím méně chlapci poslouchají.

Proč kluci neposlouchají?

Okolo třetího roku života vstupují do procesu, během kterého chlapci (posléze muži) přestávají vnímat ženy, což se velmi negativně projeví v dospělosti v partnerských vztazích. Zajímá vás, proč k tomu dochází?

Představte si maminku, která je se svým synem doma a on ji odmítá poslechnout. Maminka je na něj sama, protože je tatínek v práci, a s přibývajícím časem jí zcela zákonitě začíná docházet trpělivost. Z laskavé maminky se postupně stává maminka, která nastavuje pravidla, zakazuje, přikazuje, křičí, občas i bije svého syna, jelikož syn ji oproti holčičce mnohem častěji neposlechne.

„Sněz to! Nekřič! Neběhej!“

Proč mají chlapečci osminásobně vyšší výskyt duševních poruch?

Není náhodou, že mají chlapci do 6 let věku osminásobně větší výskyt duševních poruch než holčičky. Aby ne, když často slyší, že zlobí, jsou „lumpové“, „zlí“, „neposlouchají“,… A ženy je za jejich „neposlušnost“ trestají, přestože se chlapci chovají naprosto přirozeně.

Jelikož muži ve většině případů chybí ve výchovném procesu, jsou na to ženy samy a mnohdy opravdu nemají šanci tyto situace zvládat. Ve třech letech pak dají své syny do školky a celý proces se násobí. Chlapce trestá a napomíná nejen jejich maminka, ale i paní učitelka… Když se na celou výchovu podíváme s odstupem, najednou vidíme, že prvních 15 let života chlapců ovlivňují především ženy, které určují, zda jsou chlapci „zlí“ nebo „hodní“.

Proč chlapečci a muži tedy nevnímají ženy?

Víte tedy, proč chlapci a poté dospělí muži, přestávají ženy vnímat? Chlapci totiž svým maminkám v prvních měsících života bezmezně důvěřují a chtějí v nich cítit něhu, lásku, přijetí, cit, bezpečí. Jelikož se ale z milujících maminek stávají i maminky křičící, zakazující, přikazující, nařizující, trestající…, chlapci rychle ztrácejí v ženy důvěru a aby se netrápili, jejich mysl přestává automaticky ženské požadavky vnímat. A maminky, které jsou pak nešťastné, křičí po svých chlapcích ještě více, aniž by si to mnohdy uvědomovaly, protože neví, jak vychovávat kluka.

„Vezmi si čepici! Pojď jíst! Ukliď si ty hračky!“

Kolik takových povelů denně maminky vysloví??? A kolik takových povelů chlapci přestanou záhy vnímat??? Jak plynou roky, z chlapců se stanou nevnímaví muži, kteří sice mají své ženy rádi, ale přesto vůbec nevnímají jejich přání, jejich potřeby, jejich tužby… protože už toho prostě mají dost. Nejhorší je, že se stávají nejen nevnímavými, ale zároveň se začnou v mnohých případech žen bát, aniž by si to přiznali. A toto už je opravdu celospolečenský problém – jak totiž může být muž oporou pro ženu, když se jí bojí???

Pokud je neposlouchání chlapců i vaše téma, zvu vás na náš minikurz zdarma: