“Jak zachránit manželství? Jak???„ zeptal se mě klient na jedné z konzultací. „Se ženou jsme spolu 12 let, máme 2 děti a poslední dobou je doma takové dusno. Vidím, že je žena naštvaná, ale když se jí zeptám, co se děje, tak mi řekne, že nic. A já jsem z toho NIC vyřízený!”
„Když jdu domů z práce, tak se mi vlastně ani nechce jít domů. Prostě cítím to dusno, nepříjemno a napětí ve vzduchu a to nejsem ještě ani doma!“
Jedna z nejčastějších věcí, se kterou se setkávám na konzultacích s muži, je, že si velmi často žijí ve své vlastní bublině a mnohdy se dívají na svět svým vlastním pohledem. “Oni jsou ti hrozní a dělají to blbě,”, “Jak mohou dopustit taková opatření?” “Proč nedělá ty domácí úkoly?” “Ježíšmarjá, ona to nedosolila!” atd.
Problém velmi často s takovým přístupem je, že naše mysl osočuje a obviňuje druhé, ale nevidí sebe jako možného viníka celé situace.
Když jsem mluvil s tímto pánem a zeptal jsem se ho, co trápí jeho ženu, odpověděl mi: “No, to bych musel s ní jít mluvit!“ Z našeho dalšího rozhovoru vyplynulo, že po celou dobu žijí vedle sebe, ale skoro vůbec se neznají a nevnímají se. Není proto divu, že doma bylo takové napětí.
Když jsem pánovi navrhnul, aby se šel opravdu se zájmem zeptat, co vše jeho ženu trápí, tak mi jen se smíchem namítnul: “Mluvit s mojí ženou o tématech je, jako chodit se svíčkou v muničním skladu”, hned se ze všechno naštve. „Já už jsem na to rezignoval.“
Začali jsme spolu diskutovat o tom, jak je klíčové spolu se ženou mluvit o životních tématech. Pokud s ní mluvit nebude, tak opravdu hrozí, že se jim manželství rozpadne. Ať se nám to líbí nebo ne, život neustále přináší nová a nová témata. Vše kolem nás se vyvíjí a my taky. Pokud máte děti, tak každý den je plný témat (ať už konfliktů, nebo novinek ze školy, nějaké aktuální hry nebo toho, co zrovna děti řeší ve svém životě).
A pokud o těch tématech nemluvíme, tak si každý žije v té své bublině se svými trápeními a bolestmi. Proto potřebujeme témata neustále otevírat a mluvit o nich.
A je opravdu na nás, na mužích, překonat svoje vlastní strachy a limity a prostě se zajímat o ženu. Často to necháváme „vyhnívat“,necháváme to být. Nevrátíme se k danému tématu.
I já sám jsem měl strach z ženských emocí. Chtěl jsem zažívat jen to hezké. Už jen náznak toho, že by se žena rozčílila, ve mně vyvolával strach. Kdykoliv se moje tehdejší přítelkyně rozohnila, já jsem pomyslně stáhl “ocas mezi nohy” a častokrát radši utekl, než bych s ní cokoliv v emocích řešil.
Díky podpoře svých přátel jsem si toto uvědomil a překonal. V konečném důsledku cítíme jen STRACH. Strach z odmítnutí, že mě nebude mít ráda, že večer nebude žádné milování atd.
Dneska už vidím, jak je naprosto klíčové o životních tématech v rodině mluvit. Zajímat se. Vytvářet bezpečný prostor pro důvěrnou komunikaci. Podporovat se a tímto se i navzájem poznávat. Jak řekl můj kolega a kamarád Milan Studnička – vztahy nerozděluje vzdálenost, ale nekomunikace. A je to na nás, jaké prostředí si doma vytvoříme.
Zjistěte, co můžete hned zítra udělat pro to, abyste místo nefunkčního vztahu zažívali krásný a radostný vztah se svojí partnerkou. Klikněte na tlačítko níže a vstupte do chlapské výzvy zdarma.