• máte pocit, že bez zakřičení vás děti neposlechnou
• každá hádka končí jen křikem a dusnem
• máte pocit, že i když se snažíte, tak vás nikdo nechápe

Mnoho lidí ke mně přichází s tím, že je trápí jejich sklony k častému křiku. Setkal jsem se s mnoha maminkami, které se ocitly v situacích, kdy nevěděly, kudy kam, až začly křičet na své děti, načež je zaplavily výčitky.

Pracoval jsem také s mnoha páry, jejichž hádky často končily křikem a obviňováním jeden druhého. Časté hádky však vedly jen k pocitům lítosti a dusna mezi nimi.

Nikdo z nich ve skutečnosti nechtěl křičet. Jen nevěděli, jak jinak na to.

Slyšel jsem krásný citát, že lidé po sobě křičí, protože jejich srdce jsou od sebe vzdálená, a mají pocit, že by se jinak neslyšeli. Paradoxně je to však právě křik, který naše srdce od sebe ještě více oddaluje.

Přitom stačí jen změna v komunikaci, aby se jejich vztahy začaly lépe vyvíjet.

Navštěvuje mě množství rodičů, kteří cítí obrovskou bezmoc. Mají pocit, že musí vše říct 20x a dítě je stejně neposlechne. Až když zakřičí, začne dítě aspoň trochu poslouchat.

Obrovské množství dětí pobývá ve své fantazii a svých příbězích a nevnímají při tom své rodiče. Když jim rodič něco řekne, dítě nereaguje. A zejména maminky, které neví kam dřív skočit (rodina, domácnost, práce...), pak tyto situace nezvládají a začnou po dětech křičet i kvůli zdánlivě triviálním věcem. Viděl jsem rodiče, kteří křičeli po dětech kvůli rozvázaným tkaničkám, rozlité vodě a dokonce i když upadly v zápalu hry.

Nebojte, pokud se dostáváte do podobných situací, nejste v tom sami. Avšak čím více na děti křičíme, tím méně nás vnímají. A tak je třeba se naučit komunikovat tak, aby nás děti vnímaly a respektovaly.

Další velkou skupinou mých klientů jsou partnerské páry. V některých rodinách se partneři nenaučili otevřeně komunikovat, takže o důležitých tématech vůbec nemluví. V jiných případech jeden křičí, zatímco druhý mlčí. A v malém procentu rodin po sobě křičí oba.

Podstatné ale je, že ani v jednom z těchto případů se neumí domluvit v klidu.

Pro ženy je často náročné otevírat těžká témata, zatímco muži mají někdy potíže ustát ženské emoce. V komunikaci se pak střetávají různá očekávání, rozdílné potřeby, zkušenosti i bolesti. Tento složitý mix ovlivňuje, jak spolu mluvíme.

Tento nesoulad v komunikaci pak vytváří dusnou a napjatou atmosféru, která často končí křikem. To má samozřejmě vliv na celkovou atmosféru v rodině. Pro mnoho párů je těžké si přiznat, že jejich nesoulad výrazně ovlivňuje i jejich děti.

Nepohoda doma pak způsobuje, že děti více neposlouchají, zlobí a někdy i schválně provokují své rodiče.

• Budete vědět, jak dětem nastavovat hranice bez křiku.
  
• Dokážete říct, co se vám nelíbí, aniž byste museli křičet.
• Zlepšíte si vztah s dětmi i okolím.