Petra Plimlová

Možná se v mém příběhu leckde poznáte…

Kdysi jsem byla plachá žena, která se bála zvednout telefon a někomu zavolat. Nebo jsem zahlédla, jak se jiné dvě ženy smějí a já si hned myslela, že se určitě smějí mně. Uvnitř byla bolest malé holčičky, která celý život hledala přijetí, lásku a harmonii.

Když jsem vyrůstala, bojovala jsem s pocitem, že nejsem dost dobrá – ani dost hezká, ani dost štíhlá, ani dost zábavná.

Proto jsem si jednoho dne řekla, že budu aspoň chytrá. Ponořila jsem se do učení a encyklopedií, prošla gymnáziem, vystudovala Vysokou školu ekonomickou.

Začala jsem podnikat, založila s manželem eshop se zdravou výživou. Po škole jsem začala pracovat v marketingu.

V práci jsem se velmi brzy dostala do vedoucích pozic. Každý půl rok další povýšení. Stala jsem se lektorkou, školila jsem marketing.

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem vedla malý tým, pak větší tým. Stoupala jsem na kariérním žebříčku a to mi bylo teprve 25. Najednou jsem neřešila jen svoje problémy, ale i potíže spousty dalších lidí. V té době se firmě navíc nedařilo, takže krizový management k tomu. 

Zvenčí to možná vypadalo jako úspěch – ale ve skutečnosti jsem každý večer přišla vyřízená domů a bezradně zírala do zdi nebo na televizi. Radost? Nikde. V tu chvíli mě vyhoření zastihlo poprvé.

Narodil se mi vytoužený syn a já věřila, že teď to konečně přijde. Být mámou mě přece naplní, dodá mému životu smysl. A taky že ano! Byla jsem šťastná mladá maminka, která všechno dělá “správně”. Hlavně neudělat žádnou chybu – dlouho kojit, nosit, spát s dítětem v posteli, věnovat mu plnou pozornost…

Jenže přišel druhý rok a moje idylka se rozplynula jak pára nad hrncem. Můj chlapeček se začal stávat pořádným klukem a já nechápala, co se děje. Proč mě neposlouchá? Nekřičím, věnuji se mu, tak co dělám špatně?

Četla jsem knihy o výchově, sledovala webináře a doufala, že najdu odpovědi. Ale nic z toho dlouhodobě nefungovalo. Každý rodič asi zná ten pocit, kdy dělá všechno podle “návodu”, ale dítě reaguje úplně jinak. Moje snaha být skvělou mámou mě ale akorát dovedla k dalšímu vyhoření.

Zjistila jsem ale, že ve vyhoření je obrovský skrytý dar - je to síla, začít věci skutečně měnit. A tak jsem v roce 2018 objevila Dovychovat.

Najednou jsem pochopila, že cesta začíná u mě. Zjistila jsem, že nejde jen o to být hodná máma, ale že musím umět nastavit i hranice. A také myslet sama na sebe. S Dovychovat jsem začala krok za krokem nacházet zpátky svou vnitřní sílu a radost.

Když se mi pak narodila dcerka, už jsem nebyla bezradná máma. Už jsem věděla, že z každého trablu vede cesta ven.

Objevila jsem svou sebehodnotu a našla sílu postavit se sama za sebe. Naučila jsem se dávat zpětnou vazbu, komunikovat bez obav a být pro děti klidnou oporou.

Mám radost, že mohu inspirovat ženy, které možná cítí stejné pochybnosti a nejistoty, jako jsem cítila já. A které stále ještě někdy cítím. Ženy, které chtějí být skvělými maminkami a jemnými, avšak sebevědomými ženami – ale cítí, že se na své cestě ztrácejí.

Přeji si, aby každá z nás našla odvahu říci, co potřebuje a co jí v životě chybí. Aby našla radost, která je hluboko uvnitř nás všech – vím, že tam je, jen někdy potřebujeme někoho, kdo nám ji pomůže objevit.