Dívali jste se někdy na nadpisy kurzů o výchově dětí? Na titulky textů o tom, jak vychovat dítě, na články škol, domů mládeže apod.? Opravdu? Pak jste si mohli všimnout jedné zajímavé věci. Všude se mluví o dětech.
Dítě sem, dítě tam…
Jako bychom přes všechnu genderovou vyváženost přestali vnímat, že dítě není uniformní neutrální bytost. Existuje buď dítě – chlapeček anebo dítě – holčička. Když se podíváme na nahého dospělého muže a nahou ženu, pouze letmým pohledem můžeme vidět rozdíl v tělesné struktuře, která se po tisíce a tisíce let vyvíjela proto, aby dané tělo splnilo svou funkci.
Ať chceme nebo nechceme, ať se snažíme ohnout naše biologické nastavení sebevíce, muži a ženy jsou rozdílní, což znamená, že se musíme i rozdílně chovat k malým chlapečkům a malým holčičkám.
Má-li maminka vychovat z chlapečka muže, musí vnímat podstatu mužů a rozumět tomu, jak s nimi komunikovat. Má-li se tatínek spolupodílet na výchově holčičky, musí rozumět podstatě žen a také rozumět tomu, jak s nimi komunikovat. A protože muži nerozumí ženám a ženy nerozumí mužům, je logické, že ani jeden z rodičů nerozumí tomu, proč se jejich malý chlapeček rozčiluje, proč s nimi holčička nemluví, proč odmlouvají, proč jsou v napětí, proč se vztekají, a proč nejsou ti „HODNÍ CHLAPCI“ anebo „HODNÉ HOLČIČKY“, které si tolik přáli.
Malí chlapečci i malé holčičky jsou naprosto skvělí, jen fungují na rozdílných principech, které jim po statisíce let předurčuje sama příroda díky své evoluci. Jenže když si „pořídíme“ děti a v podstatě o nich nic nevíme, nemůžeme se divit, že si s nimi pak celoživotně nerozumíme…
Důvěru dětí začínáme nejvíce ztrácet v tzv. období vzdoru. Pojďte se se mnou podívat na to, proč děti vzdorují a jak vzdoru předcházet. Uvidíme se na webináři zdarma.