Proč se některé bolesti hojí hůř, i když je léčí „moderní“ medicína?

Ne zřídka mě lidé osloví kvůli bolestem v zádech, které se jim dlouho nezlepšují. Přijdou a sdělují mi, co a jak jde cvičili a co jim kdo poradil, kolik snědli léků a přesto mají roky stejné či horší bolesti. Samozřejmě někteří jsou z toho více či méně psychicky špatní (v závislosti na intenzitě a typu bolesti) a ztrácí víru ve zdraví, štěstí a „normální život“. Tito pacienti nepřichází jen z pracovišť, která by mohla vyvolávat pocit, že je tam „horší péče“, ale i z renomovaných pracovišť v Praze či zahraničí.

Fyzioterapie? Psychoterapie?

V rámci našeho blogu jsem již popisoval, proč je bolest tělesná vždy spojena s psychickou a naopak. Moje zkušenost je taková, že málo fyzioterapeutů má zkušenost s vlivem psychické bolesti na tělo. Ano, obecné rady jako meditace, dech a pozitivní mantry jsou dostatečně známy, ale ne vždy opravdu fungují. Zvláště, pokud je psychická bolest opravdu hluboká. V tomto případě výše zmíněné přístupy spíš odvádějí pozornost od opravdové podstaty tělesné bolesti. Pojďme se tedy na bolest v těle a její ovlivnění naší myslí podívat zeširoka i hodně konkrétně na příkladu.

Psychika vytváří v těle opakující se stažené vzorce

Psychická bolest či nepohoda mění svalové napětí. Podle umístění a typu svalových spazmů (ztuhlých míst ve svalech) jsem schopen poznat, zda je tělesná bolest závislá pouze na neideální svalové funkci (způsobené pouze z těla) nebo zda je způsobena bolestí psychickou různého charakteru. Proto se mohu při vyšetřeních ptát na otázky, které s řešením těla zdánlivě nesouvisí, ale zapadají do mozaiky nálezu, který jsem si vyšetřil. Nacházíme v mysli témata, která jsou pro pacienta bolavá.

Pokud chcete začít s poznáním nejčastějších důvodů, proč nás bolí záda, doporučuji se podívat na webinář, kde společně s kolegou, vynikajícím psychoterapeutem Milanem Studničkou zmiňujeme šest nejčastějších příčin, proč se k nám pacienti vracejí s bolestí těla a ne-spokojeností mysli. Užijte si video zde.

Neštěstí nechodí po horách, ale ….

Vždy se maximálně snažím, aby moje dotazy, nevnímal dotyčný pacient jako něco, co „si nemůže dovolit cítit“. Aby naopak vnímal, že to, co cítí on jako nepříjemné, je běžné a je to pouze neventilovaná bolest či strach (nejčastěji), který mu kazí jeho dennodenní radost a prožívání „teď a tady“. Že to jsou příběhy, které se dějí každému z nás a někdo je v jejich prožívání citlivější. Jeho citlivost je ale přitom krásná, lidská, i když z počátku se může zdát přítěží.

Mnohdy vyžaduje, aby se o svou citlivost člověk více vědomě staral, protože může cítit víc nesouladu v životě, než ten, kdo není tak citlivý k věcem, lidem a situacím, které jsou kolem něj. Mnohdy jsou citlivější ženy, než muži. Proto jsou ženy častěji ve vztazích s muži nespokojené. Vnímají globální celek, který pro ně není příjemný v jejich životě. O to víc by bylo třeba, aby tato témata nebyla zakryta ničím jiným a ženy tato témata v sobě nemusely skrývat.

Bolest v těle si všeobecně každý uvědomuje velmi dobře. Omezuje nás, pálí nás, znemožňuje nám nějaký pohyb, je to prostě nepříjemný vjem. Omezení v pohybu, možné riziko v „životnosti“ těla přináší prostě nepříjemné pocity. Bolest mysli si však přiznáváme o poznání hůř, než tu tělesnou. Rozpláče nás situace z filmu. Rozpláče nás nějaká představa. Naštve nás někdo, kdo pouze vyjádřil svůj názor. Ani si neuvědomujeme, že to jsou reakce na naše historické nevyřešené prožitky/emoce. A změnu naší nálady svedeme na někoho, kdo něco řekl nebo na ten film. Díky tomu se v nás neustále kupí emoce. Ty z nás dělají lidi, kteří mohou být např. více plačtiví, více zlí, více nešťastní, více smutní, více ironičtí apod. Prostě východisko ze stresu si každá mysl najde svoje a mění tak povahu a naladění člověka.

Každopádně se v mysli dál a dál podporuje nestabilita, nespokojenost, neradost. Pohár negativních emocí je již téměř naplněn nebo právě přetéká.

Jsou vrcholoví úspěšní sportovci šťastní lidé?

Např. se starám o jednu sportovkyni, která je velmi úspěšná v oboru, který dělá. Vzešla a vyrostla z prostředí, ve kterém její tatínek řešil svůj životní příběh alkoholem a vůbec jí nemohl dát pocítit svou lásku, svou podporu, své uznání apod. Vůbec se o ní nezajímal a ona cítí, jako by jí vůbec nevnímal, neznal a jako by byla sama. Proto když přijde bolest v těle, která může mít vliv na omezení jejích sportovních výkonů, dostane tím větší strach. Vždyť sport jí dodává sebedůvěru, něco díky němu znamená, kompenzuje jí něco, co v životě nedostávala na psychické úrovni. A mohla by to ztratit.

Ve finále dospěla k poznání, že jí nedává smysl ani ten sport, ve kterém je tak dobrá. Nechce být na něm závislá. Protože její duše je sama, potřebovala by doplnit péči, kterou léta nedostává od osoby, která je její duši tak blízká. Neumíme si ani představit, kolik lidí přesně tohle cítí a způsobuje jim to rozličné více/méně bolestivé stavy psycho-fyzické. Na nestabilní základ sebedůvěry v sebe se tak „postaví“ bolestivý pocit z těla, který nám dá více najevo, že jsme o to víc zranitelnější a že se tedy může vše pokazit. Všechno, co jsme dosud žili a budovali se může zkazit a zbortit. V našem světě postaveném na výkonu je to velká rána pro sebevědomí mnoha lidí. Dá se to však velmi hezky řešit, pokud člověk chce opět žít opravdu ve spokojenosti a klidu.

Lidská péče o lidskou stránku člověka

Proto je potřeba naučit lidi vnímat, co má na jejich tělo vliv. Která místa byste měli cítit uvolněně? Jak si máte sami pomoci? Jak vůbec vnímáte své vlastní tělo? Místa, která nejčastěji bolí se lze naučit vnímat, povolovat nebo „samoléčit“. Jen je třeba začít. Proto jsme shrnuli šest nejčastějších důvodů, proč se k nám lidé dostanou s bolestí. Můžete se na náš webinář podívat zde. Je třeba naučit pacienta, jak si může sám nejen léčit záda, vysvětlit mu cvičení, která zlepšují stav páteře, ale i zmínit vliv mysli na tělo. Že je třeba zahladit konkrétní rány, které vznikly, v tomto případě, z absence péče otce o dceru. Že je třeba, aby ona sama, moje klientka, pracovala na tom, aby její dávná a letitá bolest přestala být tak mocnou. Naštěstí to lze, ale člověk si musí všechny z emocí vybavit a prožít znovu. Mozek má pak v sobě méně bolesti a víc prostoru na onu radost, klid a štěstí. Jen tak se dá začít pracovat pro to, aby člověk byl v sobě víc šťastnější, našel svoji stabilitu (a nestavěl jí jen na úspěších ve sportu) a mohl více žít život, který je opravdu zevnitř naplněn tou pravou, vnitřní lidskou radostí. A ta cesta začíná dotazovaním se na své pocity.

Náš příběh, který jsem použil, je v principu u jiných lidí mnohdy stejný. Akorát třeba neměli otce alkoholika a nejsou to právě úplně sportovci. Ale můžete si tam dosadit v podstatě cokoliv a vždy vyjde, že se člověk nějak „blbě cítí“. K tomuto pocitu je důležité bt vnímavý a umět jej zdůvodnit. Proto se všemu cíleně věnujeme. Pro zdraví a radost v životě.

Proto léčím záda, kolena i jiná bolavá místa, ale moje úloha spočívá i v provázení lidí po té „psychické“ cestě, která pro ně nemusí být z počátku příjemná. Vždy se při ní mohou cítit vyčerpaní a rozbolavělí, ale po splnění prvních domácích úkolů z nich odpadne zátěž, která je, třeba i po dlouhé roky, tížila a způsobovala např. bolesti spodní páteře či hlavy. Již jsem takto vyléčil např. nespočet migrén, které byly léčeny pouze chemií.

Proto se po naší péči mnoho lidí „zázračně“ uzdraví, proto spoustu lidí naučíme větší radosti z bytí, z žití, ze sebe. Proto pro vás máme jen dobré zprávy.

Komentáře