„Řekni tátovi, že…“ aneb Jak děti nevědomě zapojujeme do vlastních sporů

Spory

Nejedno dítě slyšelo obdobné věty… „Vyřiď tátovi, že má konečně zaplatit alimenty!“ nebo „Řekni mámě, že mi nemá říkat, co mám dělat!“

Rodičům, které podobné výroky říkají svým dětem, možná nedochází, že to nejsou jen nevinné věty. Pro dítě totiž představují obrovskou zátěž. Dítě nechce být poslem mezi dvěma lidmi, které miluje. Nechce být prostředníkem, který musí snášet nepříjemné emoce vůči výrazu a slovům toho druhého. Každé slovo, které má druhému rodiči předat, v sobě nese obrovský emocionální náboj, který je pro dětskou psychiku nesmírně těžký. Záleží na nás, na rodičích, jestli děti tímto způsobem zatížíme, anebo ne.

Když rodiče komunikují skrze dítě, staví ho do pozice posla, kterému (stejně jako v historii), vždy hrozilo velké nebezpečí. Zatímco v táborech nepřátel hrozila poslovi i smrt, dítěti hrozí nebezpečí v podobě odmítnutí, naštvání, zloby druhého rodiče. A rodič si v tu chvíli neuvědomuje, že se zlobí na někoho, koho má dítě rádo. Tím pádem se zlobí i na své dítě, aniž by si to uvědomil.

Dítě tak začne mít pocit, že za vztah rodičů nese zodpovědnost, že je jeho úkolem udržovat mezi nimi pořádek. A to je břemeno, které by žádné dítě nést nemělo.

Jak se dítě cítí, když ho stavíte do této role?

Má pocit, že musí volit stranu. Když má dítě druhému rodiči vyřídit nepříjemný vzkaz, podvědomě se začne cítit loajální k jednomu z rodičů na úkor druhého. To v něm může vyvolat úzkost, vnitřní konflikt a pocit nespravedlnosti.

Bojí se reakce druhého rodiče. „Nenaštve se na mě? Bude chtít vědět podrobnosti? Co když se kvůli mně pohádají ještě víc?“ Tyto myšlenky v dítěti vyvolávají neklid a stres.

Má pocit, že je jeho úkolem řešit problémy dospělých. A pokud to nezvládne, cítí se provinile. V dospělosti to může vést k tomu, že se z něj stane člověk, který má potřebu neustále „zachraňovat“ druhé a přebírat odpovědnost za věci, které nejsou jeho.

Jak se tomu vyhnout?

  1. Komunikujte přímo. Pokud je nutné něco řešit, kontaktujte druhého rodiče sami – ať už osobně, telefonicky nebo přes zprávy. Vaše dítě není váš osobní posel.
  2. Nikdy dítě nezatahujte do vašich konfliktů. Pokud máte s bývalým partnerem spory, vyřešte je mezi sebou. Dítě nemusí znát všechny detaily vaší hádky.
  3. Uvědomte si, jaké zprávy svému dítěti vysíláte. Když říkáte: „Řekni tátovi, že si zase nevzal peníze na školní obědy,“ dítěti tím říkáte: „Táta je nezodpovědný.“ Ať už je to pravda nebo ne, dítě to vnímá jako útok na člověka, kterého miluje.

Tento text se zaměřuje pouze na jednu jedinou chybu z mnoha, kterých se během rozvodu dopouštíme. Pokud procházíte rozvodem, plánujete rozvod anebo už čelíte jeho těžkým následkům, vřele doporučuji, podívejte se na náš kurz: „Rodičem před a po rozvodu“ nyní navíc s 25% slevou (po zadání slevového kódu: JARO25).

Ukážeme vám, jak být rodičem, který dítě dokáže provést tímto těžkým obdobím, ochránit ho a navíc mu pomoci získat i bohaté zkušenosti do jeho vlastního života.

Milan

Milan Studnička
Pracuji jako lektor, psycholog. Ve své praxi se věnuji zejména zdravým, životem unaveným lidem, které učím zpátky získat radost ze života a energii, kterou bychom měli všichni mít. Realizoval jsem vzdělávací projekty v organizacích, mezi které patří Vodafone, KPMG, ČSOB, T-Mobile, Geis CZ, ČEZ a desítky dalších. Rovněž spolupracuji s Českým olympijským výborem na školení trenérů, pořádám kurzy o výchově dětí i kurzy o tom, jak dosáhnout životní radosti.
Komentáře