Rozumím tomu, co je to láska?

Jsem ateista, přesto je pro mě Bible úžasná kniha. A kdybych z ní nikdy už nepřečetl ani řádku, jsem vděčný, že jsem se mohl dozvědět, jak zjistit, jestli je ve mně láska anebo není. A zároveň jsem si mohl uvědomit, jaké vlastnosti musím mít, abych si mohl být jist, jestli ve mně láska dřímá a je pevně usazená, anebo naopak jestli je mi na hony vzdálená… Do dnes nezapomenu na chvíli, když jsem poprvé četl text z 1. Korintským, 13:

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“

Nádherný text, který může každému z nás tolik dát. A když náhodou cítíme strach, úzkost, vztek, zlobu, smutek a další a další emoce, není to náhodou proto, že jsme domýšliví? Není to proto, že jsme netrpěliví, že hledáme svůj prospěch, že se necháme vydráždit a že počítáme jednu křivdu za druhou, které se nám dějí? Není to proto, že občas závidíme, že nejsme laskaví ke svému okolí i vlastním dětem?

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“

Dnes jsem si připomněl tento text, protože vnímám, jak hodně důležité je nedívat se kolem sebe, nesoudit druhé a neradit jim, co mají zlepšit. Naprosto klíčové totiž je podívat se především sám na sebe. Podívat se na své vlastnosti, na své každodenní chování a porovnat je s tím, co je to láska…

A kdyby vás ve vaší četbě rušilo slovo bůh, v Bibli (list Janův) se můžete dočíst, co to ten Bůh vlastně je:

„Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm… Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“

A kruh se nám uzavřel… Abychom mohli prožít krásný život, musíme porozumět lásce. Porozumět tomu, že láska není cit ani vztah. Láska je princip toho, jak smýšlím, jak se chovám, co dělám… A právě láska je tím, co nám může pomoci vnímat, že život může být tak krásný, pokud v sobě ztratíme vlastnosti, které nás od lásky odvádějí…

Pokud byste chtěli prožít více životní radosti, podívejte se na náš webinář zdarma o tom, jaké jsou příčiny vzniku psychického napětí i tělesných bolestí: www.dovychovat.cz/6kroku.

Milan Studnička
http://dovychovat.cz/o-nas/milan-studnicka/
Komentáře