Rozvod a rozchod – Rozhodnutí a co dál

Rozhodnutí k rozvodu (či se rozejít) a přiznání sám/a sobě, že udržet manželství již nemá smysl nebo to jeden či druhý z manželů již nechce, je velice těžké, bolestné a současně i velmi úlevné. Pokud jeden z vás učiní tento krok, po čase, který je třeba na vyrovnání se s rozhodnutím ukončit manželství, obvykle přichází spousty otázek… co tedy dál?

Otázky, které Vám mohou pomoci učinit další jeden krok, situaci konstruktivně řešit a neustrnout v pocitu sebeobviňování a sebedestrukce:

Jak to udělám, abych se cítil/a lépe?

Jak se dokážu co nejrychleji zvednout ze dna?

Jak zaženu svoje vnitřní démony a strachy?

Jak v sobě najdu zase klid a rovnováhu?

Jak zařídím, aby mi již neubližoval/a?

Jak uchráním děti, aby nevyrůstaly ve strachu?

Jak vyřeším svoji finanční situaci?

Jak vyřeším svoji bytovou situaci?

Jak se vnitřně vyrovnám se svým pocitem selhání?

Dopřejte si čas. Manželství trvalo určitou dobu, není třeba (samozřejmě pokud nejde např. o násilí, alkoholismus manžela apod.) ukončení provést ze dne na den. Vše je rozumné pečlivě zvážit, a to zejm. s přihlédnutím k zájmu dětí (především těch nezletilých).

Po zpracování emocí z rozhodnutí se rozvést přichází na řadu konstruktivní fáze, tedy řešení, jakým způsobem budeme dále postupovat. V tomto bodě přicházím s trochou nezbytné teorie:

Pokud máte nezletilé děti, podstatné je nejprve vyřešit péči o děti (tzv. opatrovnický soud) Teprve poté lze provést rozvod manželství; v případě zletilých, ale ještě studujících dětí, je též vhodné pokusit se vyřešit jejich zaopatření, zvlášť když s Vámi stále bydlí ve společné domácnosti, byť jsou již plně svéprávné.
Samotný rozvod lze řešit dvěma způsoby:

Tvz. Nesporný rozvod

– kdy manželé jsou schopni se dohodnout na úpravě poměrů k nezletilým dětem, dále na úpravě svých majetkových poměrů a splňují (nebo souhlasně prohlásí, že splňují) podmínku, že ke dni zahájení řízení o rozvod manželství trvalo nejméně jeden rok a manželé spolu déle, než šest měsíců nežijí.

Písemně sepsané dohody manželé předloží soudu spolu s příslušnými podanými návrhy (opatrovnický a rozvodový společný návrh). Opatrovnický soud předloženou dohodu rodičů posoudí zpravidla při jediném jednání a zpravidla schválí. Následuje řízení o rozvod, kde je doložena příslušná smlouva o vypořádání majetku a bydlení, přičemž proces rozvodu je již pak velmi jednoduchý, kdy soud nezkoumá příčiny rozvratu manželství. Obě řízení tak probíhají bez zbytečných emocí i nadměrné finanční zátěže, a navíc jsou i mnohem rychlejší než sporná řízení.

Tzv. Sporný rozvod

– kdy nejprve proběhne soud o péči o děti (může v případě sporu probíhat i několik jednání), poté další soudní řízení o rozvod manželství, při kterém však dochází ke zjišťování příčin rozvratu, tj. probíhá podrobnější výslech obou účastníků. Po rozvodu pak běží tříletá lhůta pro vypořádání majetku. V tomto případě je celý proces delší, emočně i finančně velmi náročný a obvykle se nevyhne zveřejňování detailů ze společného života nebo z intimní sféry druhého manžela a leckdy dochází I ke „praní špinavého prádla“. K rozvodu sice ve velké většině případů dojde, protože manželství není vězení, avšak řečeno známým pořekadlem: „Je to sice delší, zato náročnější cesta“

Obě situace podrobněji rozebereme ještě v druhé části.

Jak postupovat krok za krokem?

Rozhodnutí padlo. Je třeba si utřídit myšlenky, srovnat se se situací. Nabrat síly, abyste mohli být oporou pro sebe i pro své děti.
Sdělte si navzájem své představy a dejte si čas na rozmyšlenou. Pozor na dobře míněné rady kamarádek a kamarádů, mají své vlastní zkušenosti, avšak nežijí váš život a nechodí ve vašich botách. Nechte si sdělit jejich zkušenost, ale zařiďte se podle vaší vlastní situace a potřeb, podle potřeb vašich dětí a podle zdravého rozumu.
Jsme schopni se dohodnout? Jste schopni někde ustoupit? Stanovte si, kde naopak ustoupit nemůžete a komunikujte proč.
Vše si napište.
Doporučuji alespoň jednu konzultaci s advokátem, zejména pokud mezi manžely nepanuje shoda.
Nemáte dostatek sil/nechcete na novou situaci být sami? Nebojte se požádat o pomoc
(právníka, psychologa, manželského poradce. Je-li to možné i rodiče a přátelé…), pomůžete si utřídit myšlenky. Konečné rozhodnutí však musíte učinit vy.