O strachu, jako obranném mechanismu při záchraně života před útočícím mamutem, si můžeme přečíst v mnoha literaturách. Nebudu přepisovat články, které máte jistě přečtené nebo si je jednoduše najdete. V současné době nejsme tak často, jako kdysi dávno, v ohrožení života, přesto mnohé z nás strach doprovází někdy i každý den.
I u mne byl strach dlouhodobým společníkem (a jistě si mne i nyní občas najde). Limitoval můj svobodný vývoj, posouvání k větší pohodě, smysluplnosti a hlavně radosti. Držel mě v pasti, v napětí, učil mne neustálému obhajování a argumentování, proč to a to neudělám, abych se zbavila problémů ve svém nitru…
Ze svého vývoje vnímám, jak strach souvisí se vším, co nám může brát energii. A z toho pramenící nízké sebevědomí, nedostatek energie, vleklý stereotyp, sebeobviňování, neschopnost udělat změnu, přílišná poslušnost, manipulace druhými a můžete najít i další. Jistě v tom obrovskou roli hraje, v jakém naladění jsme byli vychováváni. Jestliže jsme neprožívali dostatek lásky a porozumění od rodičů a spíše byli formováni pomocí zákazů, příkazů, nekomunikace a nepochopení, pak se dá očekávat, že nás strach může válcovat. A to aniž bychom si to plně uvědomovali.
Strach můžeme vnímat v mnoha oblastech našeho života… Strach komunikovat, dělat menší či větší změny, strach ze ztráty (práce, blízkého, komfortu…), z něčeho nového, z nejistoty, z vystupování před lidmi, z nepřijetí… Až můžeme být časem válcování takovými zdánlivými maličkostmi jako je strach ze změny oblečení, účesu, strach ze strachu… Pomalu ale jistě nás to může ubíjet až tuto situaci můžeme přirovnat k tzv. žabímu syndromu. Tak dlouho a pomalu se budeme dostávat do varu, až si bohužel nemusíme všimnout toho, že se vaříme ve vlastní směsi strachu, podceňování a únavy.
Není žádným tajemstvím, že se strach velmi často odráží na našem těle ve fyzických problémech. U mne to byl často zažívací problémy a vleklá nespavost.
Pokud ale nepodceníme signály, které vysílá naše tělo a vnímáme, že strach je ten limitující činitel v našem rozvoji, ať již v práci nebo v osobním životě, je to pro nás velmi důležitý moment na cestě ke změně vedoucí k větší radosti a spokojenosti.
Práce na mém strachu pomocí velmi účinných technik byl velký krok k tomu, abych mohla udělat ve svém životě změny. Ty mne velmi nastartovaly. Naprosto souhlasím se rčením “Zavřeš li jedny dveře, otevřou se druhé”. Skvělá zpráva je ta, že se dá výborně pracovat se svou hlavou a vydržíme li, docílíme trvalých změn, které nás posílí na cestě za štěstím a hlavně zdravým. Duševním a tím pádem i fyzickým. Díky tomu, čím vším jsem si prošla, jsem začala pracovat jako koučka a lektorka. Pomáhám ženám, aby se zbavily strachu a dokázaly se pohnout z místa.
Pokud vnímáte, že se vás toto téma týká a že vám strach často bere energii, zastavte se. Zkuste to začít řešit. Třeba na začátek jen tím, že si vypíšete, které strachy vás životě i každodenně doprovázejí. Začnete-li, jste na cestě a já vám držím palce! S hlavou jde moc dobře pracovat, vědomě…
A pokud byste s tím opravdu rády pohnuly, každý rok připravujeme s manželem Milanem Studničkou Letní kurz pro ženy. Klikněte na tlačítko níže a dozvíte se více o tomto mentoringovém kurzu.