Vztek a vzdor

Vztek a vzdor dětí se odráží především od naladění maminky. A naladění maminky se odráží od toho, jak si plní svou roli její muž a jak dalece má podporu širší rodiny. Dnešní doba se snaží všechno genderově vyvážit a stírat rozdíly v rolích mámy a táty. Mnohé maminky odmítají kojit déle než pár měsíců, nutí své manžely, aby v noci vstávali k dětem s umělým mlékem a po pár měsících utíkají do práce… A pak se jen diví, kolik je doma vzteku a vzdoru a už řeší, jak co nejdříve vyexpedovat dítě do školky.  Samozřejmě, pokud je situace ekonomicky neúnosná, není se čemu divit. Ale…  

Rozdíly mezi maminkou a tatínkem

Muž a žena jsou rozdílní, chlapeček a holčička jsou rozdílní. Role táty a mámy je také naprosto rozdílná, ať si současné politicko korektní snahy snaží tvrdit, že je pohlaví pouze mentální konstrukt. U tatínka je mimo jiné potřeba pěstovat laskavou důslednost, což znamená, že je schopen ukázat dětem jasné mantinely, aniž by cítily velkou frustraci.

Naladění maminky versus vztek a vzdor

U maminky je klíčová role v udržení kontinuální laskavosti. Maminka musí být v rodině to laskavé médium, ke kterému se děťátka přijdou vyplakat, obejmout, potulit, přitulit. Prostě maminka tam musí být pro děti jako ostrov emočního bezpečí. Maminka je přístav, kam se děti vrátí do bezpečné zátoky před nebezpečím velkých vln. Tatínek je vlajková loď, která doprovází děti na cestě životem po širém moři. Pokud toto schéma nefunguje, děti vzdorují, vztekají se a dávají všemožně najevo, že to doma chtějí jinak. 

Aby mohla maminka naplnit svou roli, potřebuje mít takové podmínky, aby si mohla udržet svoji laskavost, radost, pohodu a kázeňské věci včetně nastavování hranic v rodině by měla být především role milujícího táty. Ne diktátora. Ne uzurpátora. Ale milujícího táty, který působí v klidu a pohodě a když je potřeba, krátce na děti “zavrčí”. 

Laskavost

Když už se doma něco děje, táta by to měl zarazit, aby si maminka mohla odfrknout a dopřát dětem bezpečí, které pramení z jemné ženské něžnosti. Své klientky učím zjemňovat, být ke svým dětem laskavější, pozornější a dříve či později vždy přijdou výsledky. Bohužel, realita je mnohdy úplně a jiná a ženy mi říkají, že jim muži nepomáhají, mají nefunkční babičky a na všechno v rodině jsou úplně samy. Pak těžko udrží svou laskavost, jsou často podrážděné, dávají dětem povely a ty jen vzdorují a vztekají se. 

Ano, když nemá žena energii, je velmi těžké udržet si svůj vnitřní klid a životní laskavost. Protože být laskavá znamená mít obrovskou vnitřní sílu. Laskavost totiž není ani slabost, ani nějaký životní ústup. Laskavost je to obrovská životní síla, kterou si můžeme dopřát právě tehdy, když máme energii a zároveň máme vyřešeny svá životní témata. Jenže pokud máme za sebou těžký životní příběh, nemáme podmínky pro výchovu dětí a cítíme v sobě únavu a frustraci, pak je logické, že k laskavosti můžeme mít mnohdy velmi daleko. 

Jenže toto děti nezajímá. Ty nemohou za to, že se narodily do nepříliš funkčního prostředí. A pokud mají maminku, která je jednou laskavá a něžná, jednou je přísná a křičí, jednou fackuje a jindy pláče, pak s ní budou v permanentním boji, budou vzdorovat, budou odmlouvat, budou se vztekat a snažit se prosadit si svou. 

Nebuďte na to sami. Pojďte vztek a vzdor konečně změnit na pohodu a radost. Zjistěte, proč děti vzdorují a jak vzdoru předcházet.